Městys Drásov

• Poloha: 270 m. n. m.
• Rozloha: 1 070 ha, z toho 92 ha lesů
• Kraj: Jihomoravský
• Okres: Brno - venkov
• Počet obyvatel: 2 046 (k 31. 12. 2021)

Přírodní poměry

Městys Drásov spadá do rámce půvabného regionu Tišnovska. Geomorfologicky jde o střední část Boskovické brázdy, kterou svírají okraje Českomoravské vrchoviny - Nedvědická vrchovina na severu a Bítešská na jihozápadě. Horninový podklad brázdy, v níž leží i drásovský katastr, tvoří permské usazeniny, pozůstatek dávného prvohorního moře. Lze uvést především arkózovité pískovce, balinské slepence a jílovité břidlice. Kryjí je zde převážně čtvrtohorní spraše, které převrstvují hnědozemě a degradované černozemě. Region odvodňuje řeka Svratka prostřednictvím svých levých přítoků, z nichž potok Lubě prochází Drásovem. Klimaticky jde o mírně teplou oblast s roční průměrnou teplotou kolem osmi stupňů celsia a srážkami asi 600 mm.

V blízkém okolí Drásova se zaslouží pozornost výchozy červených pískovců ve vrchovinné části katastru na západě a severozápadě, neboť již ve středověku byly surovinou pro výrobu kamenických článků. Permské usazeniny obsahují četné zkameněliny. Jádro regionu včetně území obce představuje okrajovou enklávu tzv. staré sídelní oblasti, která je na východě a jihovýchodě napojena na souvisle zabydlené území.

(z knihy DRÁSOV 1238-1988)

Vývoj osídlení

První lidé pronikli na Tišnovsko na sklonku starší a na počátku mladší fáze starší doby kamenné. Řada nepříliš bohatých lokalit dokládá pohyb lovců velké stádní zvěře, příslušných ke kulturám zvaným micoquien, aurignacien a szeletien. Západně Drásova v poloze Stráž byla nasbírána nespočetná kolekce štípaných kamenných nástrojů - úštěpů, čepelí, škrabadel, drásadel aj., 300 m jihovýchodním směrem se uvádí nález úlomku jádra. Surovinou byl převážně křídový rohovec. Mladší doba kamenná, neolit, představuje vpravdě revoluční zlom v přístupu člověka k přírodním zdrojům. Člověk přestává být pouhým lovcem, stává se usedlým zemědělcem a pastevcem, začíná své okolí aktivně přetvářet. Sídliště nabývají stálejšího charakteru. Jejich obyvatelé se zabývají také hrnčířstvím, tkalcovstvím a výrobou nejen štípaných, ale i broušených kamenných nástrojů - sekyrek, klínů, mlatů apod. Společnost si ještě uchovává rodový charakter. Předpokládá se, že základní buňku tvořila velkorodina, ve které zaujímá důležité postavení ženská složka.

Ve starším neolitu k nám přichází nové lidstvo, jehož hmotné památky reprezentuje tzv. kultura s lineární keramikou. Právě střepy kulovitých či lahvovitých nádob s rytou výzdobou představují typické nálezy v místech někdejších osad na Tišnovsku. V katastru Drásova byly prokázány v trati U Boží muky západně obce, dále patrně v trati Čebínské a konečně další fragmenty z blíže neznámého místa jsou uloženy v Moravském muzeu v Brně. Následné kultury středního a mladšího neolitu jsou doloženy zatím jen v katastrech okolních obcí.

V období pozdní doby kamenné, eneolitu, navazoval společenský vývoj plynule na neolitické kořeny. Zdokonaluje se technika orby, objevují se měděné zbraně a šperky, vedoucí funkci ve společnosti převzal muž. Na počátku této epochy lze na Brněnsku konstatovat jistý pokles intenzity osídlení, jež opět vzrůstá v závěru eneolitu - v kulturách šňůrové, zvoncovitých pohárů a protoúnětické. Právě z prostředí lidu s keramikou zdobenou otiskem šňůry pochází sekeromlat, nalezený někde v okolí Drásova.

Silné kulturní proudění z jihovýchodu ovlivnilo na rozhraní 3. a 2. tisíciletí př. n. l. domácí obyvatelstvo a vyvolalo v život civilizaci doby bronzové. Její hospodářství se příliš neliší od eneolitického, přítomnost nového kovu však znamenal výrazný krok vpřed. Nerovnoměrné zastoupení bronzových šperků a zbraní, jakož i výstavba hradišť svědčí o společenském rozvrstvení na majetkovém základě. Kultury starší a střední doby bronzové, únětickou, maďarovsko-věteřovskou a mohylovou, na katastru Drásova dosud postrádáme, jsou však na Tišnovsku zastoupeny.

V mladší a pozdní době bronzové ovládá střední Evropu půl tisíciletí ritus rozsáhlých žárových nekropolí. Na jižní Moravě se tehdy rozvíjí kultura středodunajkých popelnicových polí se svou velatickou a podolskou fází, na severu souběžně lužická popelnicová pole s fází lužickou a slezkou. Na Tišnovsku nyní sledujeme opětný vzestup koncentrace osídlení. Je důležité, že právě zde probíhal úsek hraníce mezi severním a jižním okruhem. Rozsáhlá sídliště lužické a slezské fáze najdeme severně a severozápadně obce v tratích Trávnické, Žďárské a Hřebla. Mimo jiné se odtud uvádějí žírové hroby s kamenným obložením. Regionální ústředí tohoto lidu mohlo představovat opevněné sídliště v poloze Hradisko u Železného. V trati Trávnické (u parku) byly prokázány sídlištní jámy velatické fáze. Je zde tedy pravděpodobný přímí styk příslušníků obou kulturních zón, jejichž etnicita zůstává nadále předmětem dohadů.

V následné epoše starší doby železné, zvané též halštatskou (podle proslulého naleziště v Rakousku), trvá nadále dvojakost severního a jižního kulturního okruhu. Jižní reprezentuje horákovská kultura, severní plátěnický stupeň lužické kultury. Dobyvačný postup horákovské populace způsobil posun hranice obou oblastí na sever, takže na Tišnovsku se výlučně vyskytuje horákovská kultura. Pro starší období jejího vývoje jsou typické bohaté kostrové hroby, až téměř v závěru se objevují i malá hradiska - z nejbližších lze uvést lokalitu Kuřim - Záruba. V Drásově zatím nemáme přímé doklady tohoto osídlení.

V posledních staletích před počátkem našeho letopočtu byla značná část našeho státního území osídlena prvním i písemnými prameny dokázaným národem, Kelty. V původním územním jádru, kde se keltské etnikum vytvářelo, se v průběhu 5. stol. př. n. l. vyhrotily společenské rozpory natolik,že musely být radikálně řešeny, a to expanzí do okolních i značně vzdálených zemí. Vytváří se svérázná, tzv. laténská kultura, zpočátku charakterizovaná především bohatými kostrovými pohřebišti a neopevněnými osadami. V 1. stol. př. n. l. dosahuje keltská společnost vrcholu. Rozvinutá výrobní základna poskytovala dostatečný nadprodukt k zajištění obživy obyvatel oppid, rozsáhlých, silně opevněných sídlišť. Je pravděpodobné, že i na našem území se Keltové dostali až na sám práh státního zřízení. Svědčí o tom mj. i první mincovní ražby. Jedno sídliště tohoto lidu bylo prokázáno sběrem ve východní části katastru Drásova v trati Díly k Holubovým pod výšinou Homole.

K zániku laténské civilizace dochází za dosud ne zcela objasněných okolností na přelomu letopočtu. Jednou z příčin byl nepochybně postup Germánů. Na jižní hranici pronikají v téže době římské legie. První čtyři století n. l. jsou tudíž ve znamení válečných a mírových kontaktů germánských kmenů a největšího antického impéria. Obyvatelstvo doby římské zanechalo na našem území převážně žárové hroby a početná otevřená sídliště. Ani germánská etnika zde nedospěla k vytvoření stabilního státního útvaru, i když v některých obdobích k tomu měla blízko. Z této epochy pocházejí stopy germánské vesnice v téže trati, kde stávala osada keltská, tehdy v poloze Díly k Holubovým. Roku 1832 při opravě Drásovské kostelní věže byla údajně nalezena mince římského císaře Augusta.

Na počátku následného období stěhování národů v první polovině 5. stol. se předpokládá odchod dosavadního obyvatelstva z našich zemí. Noví obyvatelé žili patrně v těsné závislosti na hunském kmenovém svazu. Po jeho rozkladu protáhli Moravou na přelomu 5. a 6. stol. rovněž germánští Langobardi, v nálezech reprezentovaní kostrovými hroby. Z blízkého okolí Drásova je známé např. z Moravských Knínic a Kuřimi.

Slované pronikli na naše území včetně Tišnovska již v závěru období stěhování národů, ve druhé polovině 6. stol. Nově příchozí, nositelé kultury s keramikou pražského typu, žili v prostých vesnicích a své mrtvé spalovali. K výraznému zrychlení společenskoekonomického rozvoje dochází na sklonku starohradištního období v 8. stol., což vedlo k vytvoření podmínek pro vznik velkomoravské říše ve věku následujícím. Archeologicky ji představují vedle venkovských sídlišť a kostrových pohřebišť zejména mohutná hradiště s přítomností zděné architektury.

Soustředění slovanských nálezů z 6. - 9. stol. v jihovýchodní části regionu, na katastrech Kuřimi, Moravských Knínic a Malhostovic, prozrazuje směr postupu osídlenců. Nálezy ze Železného dokládají, že již v 9. stol. lze počítat se souvislým slovanským osídlením tišnovské kotliny. Z prostoru Drásova odpovídající nálezy zatím chybí. Venkovské obyvatelstvo v okolí přežívá zánik velkomoravské říše, což dokládají nálezy např. z Hradčan a Sentic. Nárůst osídlení lze sledovat dále v průběhu tzv. mladší doby hradištní, kdy se Morava stala součástí přemyslovského státu. Velká část archeologicky prokázaných sídlišť tohoto období zaniká kolem poloviny 13. stol., což zřejmě souvisí se změnami struktury osídlení na počátku vrcholného feudalismu. Tento závažný proces, charakterizovatelný pojmy kolonizace, přechod na trojpolní zemědělský systém, emfyteuze se podařilo nejnověji doložit i na katastru Drásova. V severní části, jihovýchodně Všechovic, uvádí již indikační skica z r. 1826 polní trať Keblanský a západně odtud lesní enklávu Keblany. Z první získal V. Růžička střepy datovatelné do 12. - 1. pol. 13. stol. Již samo jméno zde naznačuje existenci vsi, založené nejpozději ve 12. stol. Je pravděpodobné, že její zánik se vztahuje k reorganizaci plužiny a zástavby Drásova při přechodu na emfyteuzi ve druhé třetině 13. stol. K ověření této hypotézy bude třeba získat středověké nálezy přímo z obce, či její těsné blízkosti.

Z knihy Drásov 1238 - 1988

Katastr vsi ve starém sídelním území vykazuje výrazné stopy osídlení po celý pravěk počínaje starší dobou kamennou, rozsáhlá sídliště s žárovými pohřebišti mladší a pozdní doby bronzové a doby římské se nacházela v tratích sev. a sv. od dnešní osady.

Obyvatelům se přezdívalo "murdyjáci" (patrně od citoslovce mordyje), prý pro furiantství a smysl pro pořádek.

V bojích na sev. okraji Brna v dubnu 1945 byl v týlu fronty zřízen v drásovské škole lazaret. V obci bylo pohřbeno asi 25 německých vojáků.

V minulosti byly v okolí Drásova četné pískovcové lomy, ve kterých se těžil červený pískovec jako stavební materiál. V místech dnešního hřbitova bývala dříve obecní cihelna.

Ještě v 19. století byly na katastru obce vinohrady.

Park severně od obce s pramenem zdravotně nezávadné vody (vhodné i pro kojence) vznikl úpravou pozemku zvaného močidla v devadesátých letech minulého století. Hlavně za první republiky byl místem různých oslav, zábav a divadelních představení v přírodě. Po roce 1945 postupně upadal. Prameniště bylo v r.1994 nově upraveno. Bylo vydlážděno a postavena cihlová stěna s pískovcovou nádržkou na pitnou vodu a čtyřmi bílými plastovými tabulkami s nápisy a letopočty 1981-1994.

Z knihy Tišnovsko

Významné krajinné prvky Drásova

LUBĚ
Upravená část dolního toku Lubě (pokračuje v k.ú. Malhostovice, Všechovice a Skalička) v celé délce se souvislým břehovým porostem s převahou olše lepkavé (Alnus glutinosa) a olše šedé (Alnus incana). Významné druhy živočichů jsou zastoupeny třeba cvrčilkou říční (Locustella fluviatilis) a lejskem šedým (Muscicapa striata). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí zachovat souvislost břehových porostů, hospodařit jednotlivým výběrem.

DRÁSOVSKÁ STUDÁNKA
Úpatí mírného svahu na okraji nivy Lubě (2 ha, 268-280 m n.m.) se studánkou a drobným potůčkem s přilehlými parkově upravenými dřevinnými porosty, s převahou autochtonních dřevin. Jde často o staré a doupné jedince. Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí soustavně pečovat o studánku a parkově upravené okolní plochy. Je vhodné uvažovat o případném rozšíření parkového areálu.

SVOBODNICE - JANOUŠKOVA ZMOLA
Úpatní části jižně až jihozápadně exponovaných svahů (4 ha, 312-340 m n.m., zasahuje do k.ú. Tišnov). Ve východní části přetíná lokalitu strž Janouškovy zmoly. Mozaika ekotonových společenstev lesního okraje, zpustlých extenzivních sadů, polokulturních luk a lad s teplomilnými společenstvy, rozčleněná líniemi dřevin. V líniích roste například hloh (Crataegus sp.), osika obecná (Populus tremula), svída krvavá (Swida sanguinea) a trnka obecná (Prunus spinosa). Okraj borového lesa lemuje souvislý pás janovce metlatého. Významné druhy živočichů jsou zastoupeny například ťuhýkem obecným (Lanius collurio) a linduškou lesní (Anthus trivialis). Významné druhy rostlin jsou zastoupeny třeba hvězdnicí chlumní (Aster amellus). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí lokalitu nezalesňovat, kosení, případná redukce dřevin ve prospěch volných ploch s cennými společenstvy, využívání jako extenzivního sadu plochy s hlubší půdou.

MALÁSKOVA ZMOLA
Až 5 metrů hluboká zmola (1 ha, 285-310 m n.m.) s přechodně zamokřovaným dnem s dřevinnou línií tvořenou borovicí lesní (Pinus sylvestris), dubem zimním (Quercus petraea), trnkou obecnou (Prunus spinosa), řešetlákem počistivým (Rhamnus catharticus) aj. Na vlhčích místech jsou porosty rákosu obecného (Phragmites australis). Významné druhy živočichů jsou zastoupeny třeba ťuhýkem obecným (Lanius collurio). Významné druhy rostlin jsou zastoupeny například diviznou rakouskou (Verbascum austriacum). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí zachovat souvislost dřevinné línie a její pestrou dřevinnou skladbu, hospodařit jednotlivým výběrem. V místě rákosiny případně vyhloubit drobnou tůň pro rozmnožování obojživelníků.

VINOHRAD
Významný krajinný prvek s rozlohou cca 3,00 ha v nadmořské výšce 265-300 m n.m. je tvořen úpatní částí strmých jižně až jihozápadně exponovaných svahů s druhově bohatými travobylinnými lady s teplomilnými společenstvy. Teplomilná společenstva zasahují i do přilehlého borového (Pinus sylvestris) porostu. V horní mírnější části svahů starý extenzivní švestkový sad s pestrým bylinným porostem. Dřeviny jsou zastoupeny například dubem zimním (Quercus petraea), hlohem (Crataegus sp.), svídou krvavou (Svida sanguinea) nebo trnkou obecnou (Prunus spinosa).

Významné druhy rostlin jsou zastoupeny například hvězdnicí chlumní (Aster amellus), chrpou chlumní (Cyanus triumfettii), pupavou bezlodyžnou (Carlina vulgaris), diviznou rakouskou (Verbascum austriacum) nebo modřencem chocholatým (Leopoldia comosa). V minulosti se vyskytoval také koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), sasanka lesní (Anemone sylvestris) nebo lýkovec vonný (Daphne cneorum). Významné druhy živočichů jsou zastoupeny ještěrkou obecnou (Lacerta agilis), užovkou hladkou (Coronella austriaca), slepýšem křehkým (Anguis fragilis) a hnízdícícm ťuhýkem obecným (Lanius collurio) či linduškou lesní (Anthus trivialis).

Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí redukce cizorodých a nežádoucích dřevin (akátu a bezu černého) ve prospěch volných travnatých ploch s cennými společenstvy, extenzivního ovocného sadu, stanovištně a geograficky odpovídajících druhů dřevin a v konečné fázi rozptýlených pestrých výsadeb odpovídajících druhů dřevin. Nezbytné je pravidelné kosení sadu.

K VŠEVHOVICŮM
Mozaika starých extenzivních sadů, agrárních travobylinných lad a opuštěného lůmku (3,50 ha) na skalním výchozu s roztroušenými keři trnky obecné (Prunus spinosa), růže šípkové (Rosa canina) a brslenu (Euonymus sp.). Výskyt teplomilných druhů rostlin, část plochy zalesněna borovicí lesní (Pinus sylvestris), na vysoké mezi rostou duby (Quercus sp.).

POD VINOHRADEM
Spodní část východně orientovaných svahů na okraji lesního komplexu (2,50 ha, 300-325 m n.m.) s travobylinným ladem s teplomilnými společenstvy. Významné druhy rostlin jsou zastoupeny například plaménkem přímým (Clematis recta) a hvězdnicí chlumní (Aster amellus). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí případné kosení a probírky dřevin ve prospěch volných ploch s cennými společenstvy.

SEKERY
Strmý svah (6 ha, 340-425 m n.m.) jihojihozápadní expozice s maloplošnými ojedinělými výchozy permských pískovců a kameny na povrchu, se stejnověkým porostem dubu zimního (Quercus petraea) s ojedinělou příměsí habru obecného (Carpinus betulus) a s ojedinělými keři: hlohu (Crataegus sp.) nebo lísky obecného (Corylus avellana). Na horní hraně svahu roste jediný buk lesní (Fagus sylvatica). V okrajové části se k dubu zimnímu přidružuje babyka obecná (Acer campestre) s podrostem keřů. V ekotonu se vyskytují teplomilná travinobylinná společenstva. Významné druhy rostlin jsou zastoupeny například bělozářkou větvitou (Anthericum ramosum), medovníkem velkokvětým (Melittis melissophyllum) adiviznou rakouskou (Verbascum austriacum). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí zachování listnaté dřevinné skladby s dominancí dubu, v horní části se pokusit podpořit přirozené zmlazení dubu.

KLUCANINA NAD DRÁSOVSKÝM MOSTEM
Spodní část prudkých svahů (2,50 ha, 260-290 m n.m.) jižně, jv. a východně exponovaných s ekotonovými společenstvy lesních okrajů převážně borových porostů (Pinus sylvestris) s příměsí dubu zimního (Quercus petraea), habru obecného (Carpinus betulus) a babyky obecné (Acer campestre) s druhově bohatými teplomilnými společenstvy. Na východním úpatí je místy vytvořen keřový plášť svídy krvavé (Swida sanguinea), trnky obecné (Prunus spinosa), kaliny obecné (Viburnum opulus) a lísky obecné (Corylus avellana). Významné druhy rostlin jsou zastoupeny například bělozářkou větvitou (Anthericum ramosum), hvězdnicí chlumní (Aster amellus), koniklecem velkokvětým (Pulsatilla grandis), růží galskou (Rosa gallica), třešní křovitou (Cerasus fruticosa), medovníkem velkokvětým (Melittis melissophyllum), prvosenkou jarní (Primula veris) nebo mochnou bílou (Potentilla alba). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí uchovat listnatý lesní okraj, redukce keřů ve prospěch volných ploch s cennými společenstvy, případně kosení některých vytypovaných ploch.

KLUCANINA - NAD LUBÍ
Strmé svahy jižní expozice do údolí Lubě (3,50 ha, 260-325 m n.m.), v horní části s porosty s převahou dubu zimního (Quercus petraea) s příměsí břízy bělokoré (Betula pendula), habru obecného (Carpinus betulus) a ojediněle i buku lesního (Fagus sylvatica), ve spodní části starý porost borovice lesní (Pinus sylvestris) s dubovou výplní. Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí při probírkách mladších porostů podporovat kvalitní jedince dubu a zvláště ojediněle vtroušený buk na úkor habru a břízy. Při obnově staršího porostu využít přirozené zmlazení dubu, nedopustit přeměnu na borovou monokulturu.

KLUCANINA - NAD DRÁSOVSKOU ŠPICÍ
Krátké strmé svahy (2 ha, 290-330 m n.m.) východní expozice do široké zorněné sníženiny se smíšeným listnatým porostem buku lesního (Fagus sylvatica), lípy srdčité (Tilia cordata), habru obecného (Carpinus betulus) a dubu zimního (Quercus petraea). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí při probírkách podporovat kvalitní jedince buku, lípy a dubu na úkor habru. Výhledově se zaměřit na jejich přirozenou obnovu.

POD STRÁŽÍ
Báze táhlého svahu (0,10 ha, 260 m n.m.) severní expozice na styku s nivou potoka Lubě s porostem borovice lesní (Pinus sylvestris) s výplní dubu zimního (Quercus petraea) a habru obecného (Carpinus betulus). Významné druhy rostlin jsou zastoupeny třeba zapalicí žluťuchovitou (Isopyrum thalictroides). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí zabránit přeměně na jehličnatou monokulturu.

NIVKY U BRODU
Zbytek rokle s listnatým remízem (0,30 ha, 275 m n.m.) s jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior), vrbou bílou (Salix alba), vrbou křehkou (Salix fragilis) a javorem klenem (Acer pseudoplatanus) s keřovým lemem bezu černého (Sambucus nigra), kaliny obecné (Viburnum opulus) a trnky obecné (Prunus spinosa). V porostu asi 150-ti letý dub letní (Quercus robur). Významné druhy živočichů jsou zastoupeny třeba ťuhýkem obecným (Lanius collurio). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí zabránit zavážení odpadem, sanace stávajících skládek, individuální ochrana dubu letního.

DÁLNICE
Umělá terénní deprese s polním lesíkem (1,80 ha, 289 m n.m.) s převahou mokřadních druhů s ohledem na nízko mělce hladinu spodní vody. Rostou zde vrba bílá (Salix alba), vrba křehká (Salix fragilis), topol bílý (Populus alba), olše šedá (Alnus incana). V území rákosiny a uměle vyhloubená volná vodní plocha. Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí zřídit pestrý mokřadní komplex s případnými roztroušenými vlhkomilnými dřevinami v místech s mělce položenou hladinou spodní vody ve prospěch mokřadních společenstev rostlina a živočichů.

U DÁLNICE
Antropogenní val (0,25 ha, 270-280 m n.m.) nad potokem Lubě s jižní až jv. orientací s travobylinnými teplomilnými společenstvy. Významné druhy rostlin jsou zastoupeny třeba čilimníkem řezenským (Chamaecytisus ratisbonensis). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí kosení, případné redukce dřevin ve prospěch ploch s cennými společenstvy.

U BUČKŮ
Mozaika extenzivního sadu, agrárních travobylinných lad až polokulturních luk (0,60 ha) s teplomilnými druhy rostlin a navazující zbytek vlhkomilných porostů u zasypaného náhonu. Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí kosení, případné redukce dřevin ve prospěch ploch s cennými společenstvy.